Čudné popoludnie dr. Zvonka Burkeho
Idiot
Gazdova krv

 

 

XI. FESTIVAL ASTORKA 2015 (25. – 29. 10. 2015)

S finančnou podporou:                V spolupráci s:


Už niekoľko rokov pravidelne na jeseň prinášame kvalitné európske divadlá, ktoré sa aktuálne vyjadrujú k problémom dnešných dní. Od roku 2005, kedy sa uskutočnil I. ročník Festivalu Astorka, prijali pozvanie desiatky zahraničných súborov z Európy a USA. Ako prví sme na Slovensku predstavili mnohé poľské, maďarské divadlá i české súbory, rovnako ako divadlá z Ruska, Bieloruska. Priestor ponúkame aj slovenským umelcom a predstavujeme slovenských džezových a bluesových muzikantov, výtvarníkov, fotografov. Popri hlavnom programe prebieha sprievodný program, ktorý pozostáva z koncertov, výstav, premietania filmov.

Stručný popis:

25. 10. 2015

Začíname nedeľou, a to netradične, poéziou – Shakespearovými Sonetmi v podaní Václava Postráneckého a v sprievode ženského sláčikového kvarteta.

26. 10. 2015

Nasleduje maďarský Vígszínház s inscenáciou o životných osudoch uznávanej maďarskej lekárky a priekopníčky v špeciálnej starostlivosti, Alaine Polczovej.

27. 10. 2015

Odkedy prišiel pôvodom slovenský režisér Dodo Gombár do Švandovho divadla na Smíchově, uviedlo toto pražské divadlo mnohé inscenácie, ktoré exponujú spoločenské a historické témy. Tentokrát nás zaujmú „funky muzikákom po našom“ o smetiaroch na hudbu Romana Holého, známeho z kapiel  Monkey Business  JAR.

Už niekoľko rokov sú súčasťou Festivalu aj veľmi obľúbené Scénické rozhovory s členmi ASTORKY, tentokrát s Jurajom Nvotom. Začíname o 17.30 – ako vždy, pred predstavením Švandovcov.

28. 10. 2015

Sme veľmi radi, že ako prví uvedieme Divadlo Na zábradlí, ktoré tento rok vyhralo ceny českej divadelnej kritiky za 2014 a stalo sa Najlepším divadlom roku. A to nie je všetko, prichádza k nám s Najlepšou inscenáciou rokuNajlepšou hrou roku – toto všetko získal Velvet Havel.  V inscenácii uvidíme aj Najlepší mužský herecký výkon roku (Miloslav König za postavu Václava Havla). Divadlo si odnieslo aj Cenu za najlepšiu hudbu roku a Cenu za najlepší ženský herecký výkon roku (Marie Spurná za postavu Olgy Havlovej). (S veľkým žiaľom musíme oznámiť, že pani Spurnú už v postave Olgy Havlovej neuvidíme.)

Inscenáciu uvedieme v pamätný deň, 28. októbra a asi sa nenájde lepší termín pre pripomenutie si osobnosti Václava Havla!

Osobitným programom je recitál slovenskej režisérky a hudobníčky Andrey Bučko, v sprievode krásneho nástroja – harfy v podaní Márie Kmeťkovej.

29. 10. 2015

A záver festivalu bude patriť tiež českým divadelným hviezdam. Dejvickému divadlu z Prahy a režisérovi Jiřímu Havelkovi. Odkedy sme priniesli ako prví a jediní na Slovensko Krobotovho Oblomova, je Dejvické divadlo naším stálym hosťom. Inscenáciou Kakadu ukončíme festivalový maratón a treba povedať, že o vstupenky je záujem už od konca minulej sezóny.


Podrobný program:

Nedeľa 25. 10. 2015

19.00 – 20.20

SHAKESPEAROVY SONETY PRO SMYČCOVÉ KVARTETO

Preklad sonetov Williama Shakespeara: Martin Hilský

Účinkujú: Václav Postránecký a Eve Quartet (Martina Bačová, Vladislava Hořovská, Zuzana Peřinová, Petra Malíšková)

 

V kontraste k recitácii Václava Postráneckého zazneju precízne zvolené úryvky a vety z pôvodných kvartetových diel Johanna Sebastiana Bacha, Wolfganga Amadea Mozarta, Franza Schuberta, Antonína Dvořáka, Maurica Ravela, Josefa Suka a Leoša Janáčka v podaní dámskeho sláčikového kvarteta Eve Quartet.

 

 

http://www.chodovskatvrz.cz/koncert/932/vaclav-postranecky-shakespearovy-sonety-pro-smyccove-kvarteto

 

 

Pondelok 26. 10. 2015

19.00 – 20.20             Vígszínház, Budapešť

Polcz Alaine

ASSZONY A FRONTON (Žena na fronte)

Životný príbeh Alaine Polczovej

Video: Kovács Nóra Patricia. Slideshow: Szilágyi Lóránd. Kostýmy: Glaser Mária. Hudba: Matisz Flóra. Dramaturg: Szabó-Székely Ármin. Réžia: Székely Kriszta

Účinkujú: Halász Judit, Borbiczki Ferenc, Péter Kata, Tornyi Ildikó, Jerger Balázs, Matisz Flóra

 

MUDr. Alaine Polczová (1922 Kolozsvár, 2007 Budapešť), maďarská psychologička, spisovateľka a tanatologička, zaslúžila sa o založenie hospicov v Maďarsku. Manželka Mészölyho Miklósa, nositeľa Kossúthovej ceny za literatúru.

 

Fotografie použité v inscenácii sú zo zbierky literárnej histórie z múzea Wosinsky Mór Megyei Múzeum, Szekszárd.

Inscenácia vznikla s podporou Nemzeti Kulturális Alap (Národného kultúrneho fondu).

http://vigszinhaz.hu/szindarab/303+asszony+a+fronton/

 

 

 

20.30 Trezor* PREMIETANIE DOKUMENTÁRNYCH FILMOV JANA NOVÁKA

PIVO A PARDUBICE

JOHN BOK SE STEHUJE

Ako americký spisovateľ získal Jan Novák v Chicagu cenu Carla Sandberga a ako český spisovateľ Magneziu literu za knihu roku, ceny Josefa Škvoreckého, Egona Hostovského, Revolver Revue a ďalšie. Spolupracoval s Milošom Formanom na filme Valmont, s režisérmi Ivanom Passerom, Jurajom Jakubiskom, Davidem Ondříčkom a ďalšími. Napísal scenáre  k filmom Báječná léta pod psa a Nedodržaný sľub. So synom Adamom nakrútil celovečerné dokumenty Občan Václav Havel jede na dovolenou, Občan Havel přikuluje (nominácia na Českého leva) a Pušky, puky, pivo a psi. V Divadle ASTORKA Korzo ´90 mu režisér Roman Polák uviedol dramatizáciu Zločinu a trestu a hru Tolstoj a peniaze.


PIVO A PARDUBICE (28´)

 

Dokument Pivo a Pardubice je filmovou variací na dvě daná témata: "vaše první pivo" a "co vás napadne, když se řekne Pardubice"? Na otázky reagují lidé ze všech možných oborů a vrstev společnosti, snímaných v jejich vlastním prostředí, a montáž jejich odpovědí by měla být mozaikovým portrétem města Pardubice v roce 2015. Točíme rozhovory se sportovními legendami i bezdomovci, alkoholiky     i workoholiky, politiky i Romy, sládky i cizinci jako američtí basketbalisté   a kolumbijské učitelky latinských tanců, kteří v Pardubicích žijí, známými učiteli i figurkami jako je Krychlič, slepci i vozíčkáři, a jedním závodním koněm, Peruánem, který pil pivo pravidelně, a nakonec vyhrál Velkou Pardubickou.

 

 

 

 

 

 

 

JOHN BOK SE STEHUJE (15´)

 

Signatář Charty 77 John Bok paradoxně získal svůj byt v Karlíně začátkem osmdesátých let po drzém dopisu Gustavu Husákovi, ale po Zamatové revoluci si už nemůže dovolit v něm bydlet – se svou ženou mají méně než 15 000 korun penze a jejich nájem s poplatky se pohybuje kolem 20 000 korun. Jak se syn českého letce RAF a anglické hudebnice do této situace dostal a proč není schopen ji vyřešit? Nestalo se náhodou v normální společnosti přítěží to, co v abnormálním světě totality bylo předností? John Bok není mezi odpůrci minulého režimu sám v tom, jak křiklavě nezapadá do současného světa. Absolutistický cit pro spravedlnost, který mu dříve přímil páteř a hnal ho do situací, jež by za komunistů žádný „normální“ smrtelník neriskoval, se mu v postrevolučním světě peněz, dohod a lichotek zjevně stal brzdou.

 

 

 

Utorok 27. 10. 2015

17.30 Trezor*

SCÉNICKÉ ROZHOVORY S... JURAJ NVOTA

David Hrbek a Juraj Nvota

 

 

19.00 – 21.35             Švandovo divadlo na Smíchově, Praha

Roman Sikora, Dodo Gombár, Roman Holý

POPELÁŘI

Funky muzikál po našom

 

Libreto: Roman Sikora, Dodo Gombár. Hudba: Roman Holý. Dramaturgia: Lucie Kolouchová, Libor Vodička. Scéna: Marek Holly. Kostýmy: Lenka Odvárková. Pohybová spolupráca: Václav Muška. Réžia: Dodo Gombár

 

Účinkujú:

Jarmila, majiteľka                   Klára Cibulková

Profesor, smetiar                    Miroslav Hruška

Turista, smetiar                       Robert Jašków

Zberateľ, smetiar                    Tomáš Pavelka

Don Juan, smetiar                  Patrik Děrgel

Mladý, smetiar                       Tomáš Červinek

Marie, manželka                     Andrea Buršová

Petra, sestra                            Zuzana Onufráková

Žaneta, cudzinka                    Réka Derzsi

Ďalej účinkujú:                       Blanka Popková a Adam Vacula

http://www.svandovodivadlo.cz/inscenace/293/popelari/404

 

Na klavír, na bicie, na gitaru aj na smetiaky sa hrá v pôvodnom českom muzikáli s hudbou Romana Holého, člena skupiny Monkey Business a kapely JAR. Režisér Dodo Gombár spoločne s Romanom Sikorom vytvorili industriálne mirákulum o čistej láske, triedení odpadu, ale aj o žánri menom muzikál. A o sne, ktorý má asi každý malý chlapec – pretože asi každý malý chlapec sa túži aspoň na chvíľu stať smetiarom ...
Želanie pripojiť sa k mužom, ktorí ešte nadránom zbavujú mesto smeti, má aj mladý muž v podaní Tomáša Červinku. A práve on je na začiatku celého príbehu pridelený k zohranej partii štyroch skúsených smetiarov. Spolu s nimi spoznáva krásy svojej novej práce a na svet začne postupne nazerať z celkom iného uhla: a zbadá obrázok rovnako svojrázny a magický, ako sú aj jeho štyria kolegovia ...
„Rozprávame o mužskej partii, o slobode, o retrospektívach našich životov a samozrejme tiež o láske,” hovorí režisér a spoluautor Dodo Gombár, ktorý je súčasne umeleckým šéfom Švandovho divadla. Podľa neho sú Popeláři  “ľahko špinaví, industriálni, otvorení v jazyku i témach, aby sa na konci mohol udiať zázrak”.

Ústredné päticu v „muzikáli po našom” stvárňujú Miroslav Hruška (Profesor), Robert Jašków (Turista), Patrik Děrgel (Don Juan), Tomáš Pavelka (Zberateľ) a Tomáš Červinek (Mladý). Dámsku časť súboru zastupuje Klára Cibulková (majiteľka Jarmila), Zuzana Onufráková (sestra Petra), Andrea Bursová (manželka Marie) a Réka Derzsi (cudzinka Žaneta). Všetci tu ukážu nielen svoj herecký, ale aj hudobný a pohybový talent, rovnako ako zmysel pre nadsádzku, pretože svoje postavy budú tentokrát nielen hrať, ale aj s odstupom komentovať.
Dôležitú úlohu v príbehu hrá hudba Romana Holého. Tá zaznie z javiska prevažne naživo, herci a herečky spievajú a niektorí sa chopia jednotlivých nástrojov. Robert Jašków hrá na bicie, Patrik Děrgel na gitaru a Tomáš Červinek na klavír. A dočkáme sa aj hry na smetiaku...
Scénu inšpirovanú typickými smetiarskými rekvizitami vytvoril Marek Hollý. Kostýmy do špinavej práce aj do lepšej spoločnosti navrhla Lenka Odvárková, pohybovú spoluprácu zaistil Václav Muška.

 

Anketa s tvůrci a herci: Chtěl jste být jako kluk popelářem?

Roman Holý: Ano. V mojí generaci chtěli být kluci buď popeláři, nebo kosmonauti, tak jsem chtěl být obojí.

Miroslav Hruška: Když jsem byl kluk, tak ještě kuka vozy nebyly, tehdy byl v popelnicích opravdu popel a vozil se na vozech, někdy ještě i s koňským pohonem. Takže to povolání nevypadalo tak, jak dneska. Já chtěl být inženýr, bylo to ve slabikáři a znělo to skvěle.

Robert Jašków: Jako dítě jsem hrozně chtěl být popelář. Tehdy byly jen ty kovové popelnice, bydlel jsem v Peci pod Sněžkou a děsně jsem popelářům záviděl, že jezdí těmi kopci. Tak jsem jim pomáhal, přikuloval jsem popelnice před barák a oni mě za to pak vozili na stupátku. To byla krása.

Patrik Děrgel: Jasně, že jsem jako malý kluk chtěl být popelářem! Kdo by nechtěl? Touha vyskočit si na stupátko byla tehdy veliká…  A víte, že jsem si to už i zkusil? Při natáčení filmu Martin a Venuše si moje postava právě tenhle sen splnila – a já zjistil, že to není žádná legrace, vyskočit na stupátko tak, aby to člověku neuklouzlo a udržel se tam. Ale i tak to byl bezvadný pocit.

Tomáš Pavelka: Popelář jsem nikdy být nechtěl. Chtěl jsem být papež.

A co na to režisér, Dodo Gombár? Spíš než popelářem jsem chtěl být námořníkem….

 

 

22. 30              Foyer       Nočný blues v ASTORKE

SITRA ACHRA

Účinkujú:  Erich „Boboš“ Procházka (harmonika/spev), Martin Zajko (gitara), Maťo Tomeš (bicie nástroje), Pišta Lengyel (gitara), Martin Gašpar (basová gitara).

 

 

 

Streda 28. 10. 2015

19.00 – 20.15                       Divadlo Na zábradlí, Praha

Miloš Orson Štědroň

VELVET HAVEL

 

To by bol trhák! Len ho natočiť!”

 

Hudba: Miloš Orson Štědroň . Dramaturgia: Lucie Ferenzová. Scéna: David Černý a Jan Frič Kostýmy: Lucia Škandíková. Réžia Jan Frič

 

Účinkujú:

Miloš Havel                Petr Jeništa

Václav Havel              Miloslav König

Olga Havlová             Dita Kaplanová

Múza                          Anežka Kubátová

Univerzál                    Natália Drabiščáková

Crew                           Tomáš Pospíšil, Jan Urban
Klavír                         Miloš Orson Štědroň

Saxofóny                    Pavel Fiedler

Bicie                           Jan Švamberg

 

 

Velvet Havel je autorský hudobno-divadelný projekt Miloša Orsona Štědroňa, ktorý po svojich predchádzajúcich oceňovaných divadelných projektoch venujúcich sa významným českým osobnostiam logicky dospel k postave Václava Havla. Orson Štědroň sa voľne inšpiroval Havlovým životom, tvorbou, humorom. S typickou skratkou hovorí o Havlovi, jeho okolí, aj o nás samotných. Neľahkú a problémovú tému o jednej z najväčších českých osobností (a už za života legendy) pomáha uchopiť forma inscenácie – vychádzajúca z hudby – s nadhľadom a vysokou mierou originality. Autor vychádza z množstva autentických dobových materiálov a najnovšej faktografickej literatúry (Jiří Suk: Politika ako absurdná dráma. Václav Havel v rokoch 1975 – 89; Krystyna Wanatowiczová: Miloš Havel. Český filmový magnát a ď.)

 

Inscenácia získala CENY DIVADELNEJ KRITIKY 2014

(udelené v roku 2015, predtým pod názvom Ceny A. Radoka)

Najlepšia inscenácia roku

Najlepšia, prvýkrát uvedená, česká hra roku

Najlepšia hudba roku

Najlepší ženský herecký výkon roku: Marie Spurná za postavu Olgy Havlovej

(S veľkým žiaľom musíme oznámiť, že pani Spurnú už v postave Olgy Havlovej neuvidíme.)

Najlepší mužský herecký výkon roku: Miloslav König za postavuVáclava Havla

 

 

A Divadlo Na zábradlí sa stalo Najlepšie divadlo roku.

Miloš Orson Štědroň ve svém autorském hudebně-divadelním projektu Velvet Havel vzdal svéráznou poctu další osobnosti. Jako vždy s lehkostí a nadsázkou – v hudbě i textu, ač měl úkol nesnadný – odmytizovat obraz prvního českého prezidenta. Nápomocen mu byl nejen stále příjemněji překvapující i šokující režisér Jan Frič, ale především skvostní herci – Petr Jeništa (jako Miloš Havel), Miloslav König (Václav Havel) a Marie Spurná (Olga Havlová).

Divadelní noviny.cz, Sukces měsíce, 28. 5. 2014

 

 

Velvet Havel, do češtiny přeloženo Sametový Havel, přičemž v anglickém znění zůstanou zachovány Havlovy iniciály VH, je zcela netradičním obrazem české osobnosti od jeho mládí do sametové revoluce. Dalším Havlovým osudům se hra vyhýbá, snad proto, že jsou příliš spjaté se současností a je těžké vytvořit si k nim komický odstup. Nadsázka a smysl pro ironii totiž provází celé hudebně dramatické představení.

Autorem hudby a scénáře je Miloš Orson Štědroň, hudební skladatel, klavírista, libretista, muzikolog a v neposlední řadě i pedagog na konzervatoři. Pod jeho prsty vzniklo již několik autorských divadelních děl věnujících se různým českým osobnostem, např. Kabaret Ivan Blatný, Kabaret Hašek, Divadlo Gočár. Za poslední jmenovaný projekt získal Cenu Alfréda Radoka

.

Arnošt Goldflam, s nímž Orson Štědroň spolupracoval, o něm prohlásil, že jej nikdy neviděl vesele se smát, patrně tedy „veškerý svůj humor vyčerpá v hudbě čili v práci“. Humorem jeho hudba dýchá, vždyť jak jinak by mohl Václav Havel rapovat či brnkat na kytaru ověšenou dámskou podprsenkou?

Jana Šajtarová, Generace21.CZ, 9.5.2014

 

 

http://www.nazabradli.cz/cz/17-repertoar/aktualni/84-velvet-havel

 

 

20.30 – 22.00  Trezor*

Andrea Bučko & Mária Kmeťková
z najnovšieho albumu Andrey Bučko Polarity

 

Účinkujú:

Andrea Bučko (klavír, spev) a Mária Kmeťková (harfa)

 

Andrea Bučková je absolventkou divadelnej réžie a dramaturgie na VŠMU, momentálne sa však dostáva do povedomia najmä ako talentovaná hudobníčka, ktorá si skladá piesne, píše texty, hrá na klavíri i spieva. Jej originálny autorský projekt sa vyznačuje pútavými hudobnými nápadmi, vynikajúcim spevom a citlivým prejavom autorky. Andrea nedávno dokončila svoj nový album „POLARITY", ktorý odprezentuje aj na festivale Astorky. Na harfu ju bude doprevádzať jej dlhoročná spoluhráčka a spoluaranžérka Mária Kmeťková. Neopočúvaná kombinácia farieb klavíra, spevu a harfy a experiment so zaužívanou zvukovosťou harfy vytvárajú dokopy jedinečný hudobný projekt, ktorý vie zaujať hudobných fajnšmekrov.

 

Štvrtok 29. 10. 2015

Výstava Pavol Breier: FESTIVAL ASTORKA 2015

19.00 – 20.30             Dejvické divadlo Praha

Karel František Tománek, Jiří Havelka

KAKADU

Hra zo života

 

Scéna Jan Hubínek. Kostýmy Simona Rybáková. Hudba Kittchen.

Dramaturgia Karel František Tománek. Asistentka režie Tereza Říhová.

Réžia Jiří Havelka.

 

Účinkujú: Simona Babčáková, Stella Ginger Janáčková, Veronika Kubařová, Jana Holcová,  David Novotný, Jaroslav Plesl.

 

Wendy, hrdinka najnovšej inscenácie Jiřího Havelku, nie je rovnaká ako jej rovesníčky. V niečom je úplne iná, výnimočná. Ťažko nadväzuje vzťahy s ostatnými ľuďmi, ťažko zvláda bežné každodenné situácie, niektoré jej reakcie sú úplne šokujúce. Wendy má skutočný problém so svojím okolím. To ale neznamená, že by o kontakt s druhými ľuďmi nestála. Len je to pre ňu oveľa ťažšie, pretože nevie, ako na to. Wendy je totiž autistka ...

 

 

… Půvabný nápad autora hry Karla Františka Tománka rozvíjí režisér Jiří Havelka dále a k vizuálně precizní stránce přidává i zvukovou nadhodnotu, která v duchu autorovy premisy stojí na dotírajících ozvěnách z minulosti. Vytváří jakési uvozovky pro situace, kterým se podařilo zakořenit ve Wendyině mysli. Polaritou světla a tmy, která je základní osou pro překlad vnímání autistky, dali tvůrci inscenace vzniknout světu zbavenému základní soudržnosti, v němž okamžiky zanikají v temných vjemových pastech. Především v první části inscenace se jako na přízračném orloji střídají krátké výstupy z Wendyina dětství, v nichž pobavený úsměv razantně střídá ledová ruka na zátylku.

http://www.mepass.cz/praha

 

… Na jevišti ovšem září Simona Babčáková. Pro Wendy se dobře seznámila s projevy autismu, a jakkoli je její kreace stylizací, je to stylizace přesná, schopná vtáhnout do hry publikum, jež jejím zápasům a proměnám drží palce. Je to jeden z velkých hereckých výkonů roku!…

J. P. Kříž, Právo

 

Kakadu svým způsobem navazuje na zdejšího trochu neprávem pozapomenutého Wanted Welzla. Příběh autistické dívky a aljašský western jsou si sice na první pohled hodně vzdálené, stejně jako wilsonovsky sytě barevná scénografie u Welzla a ošmudlané interiéry Kakadu – ale podstatnější myslím je, jak silně a všudypřítomně se tu prosazuje stylotvorná útržkovistost i ona tománkovská nedořečenost. A také nepravidelná kombinace cynického vtipu s jinak vážným děním. Ironické odlehčování a neochota pustit se do tématu s plnou vážností je u Havelky i v Dejvicích (a v Česku vůbec) spíše pravidlem než velkým překvapením, tady to ale vychází až nečekaně dobře…Plusem je také naprostá otevřenost příběhu: na rozdíl od smířeného odchodu Eskymo Welzla tohle ne úplně radostné autistické putování nepohodlným světem nedospěje k žádnému finále, divadlo ho prostě jen z ničeho nic přestane sledovat. A je pak už jen na míře optimismu či skepse každého diváka, jakou další životní trajektorii divadelní hrdince přisoudí…

Vladimír Mikulka, Lidové noviny

 

http://www.dejvickedivadlo.cz/repertoar?kakadu

 

 

 

20.3O

Prekvapenie Maja Labudu ml.

 

 

 

 

Sprievodné podujatia

Foyer Výstava Festival Astorka 2005 – 2014

Foyer Výstava Festival Astorka 2015

 

Foto: Dömölky Dániel (V), Alena Hrbková (ŠD), KIVA (DnZ), Hynek Glos (DD)